FLORBAL

Veronika Enenkelová

Takže něco málo o mě. Hraji florbal už 7 let z toho 5 roků hraji Extraligu žen za Vítkovice. 2x jsme vyhráli titul Mistra republiky.Ve florbale reprezentuji Českou republiku už pár let, kde nabírám spoustu zkušeností. Florbal mě okouzlil svojí rychlostí a proměnlivostí. Ač florbal miluji není to pro mě důležité tak, jako vztah s Bohem. Vyrůstala jsem ve věřící rodině, ale Bohu jsme své srdce odevzdala až později. Studuji učitelství tělocviku a biologie v Olomouci. Škola mi ukázala mnoho sportů, kde kterým se vždy ráda vracím ať už jde o plavání, fotbal či volejbal.Proto mě zaujala možnost být s vámi na Multicampu.

A co můžete očekávat od florbalu? Na multicampu se budu snažit vám ukázat co nejvíce. Budeme se snažit každého z vás posunout na další level obtížnosti. Někdy to možná bude bolet, ale určitě to bude stát za to. Ukážeme si různé zábavné cvičení, které vás posunou o kousek dál. Rozebereme si techniku a taktiku, která vám pomůže rozumět florbalu trochu víc. Těším se na Vás. :)

Lukáš Nekuda

Čau, jmenuju se Lukáš a su z Brna. Florbal hraju už 12 let a vystřídal jsem zatím dva kluby. Za mé největší úspěchy patří odehrané dva roky v juniorské extralize a turnaj Ostravacup, který jsem odehrál s mužským A-týmem buldoků. V semifinále jsme nastoupili proti International Company v čele s Tomašíkem, Sladkým, Jelínkem a dalšími hvězdami. Podařilo se mi dát gól, ale hlavně jsem mohl bránit u mantinelu jedny z nejlepších florbalistů v česku. (pozn. nejsou zas tak dobří jak vypadají v televizi J ) V letošní sezóně jsem nepodával úplně stabilní výkony a trenéři se rozhodli se mnou pro letošní letní přípravu nepočítat, takže o mé budoucnosti s florbalem ví zatím jen Bůh.  

Vyrůstal jsem v nevěřící rodině, ale Bůh si mě i přesto přitáhl k sobě. Použil k tomu moji ségru, se kterou jsem se i poprvé modlil. První impulz byl na táboře, kdy jsem z nevěřícího prostředí přijel na křesťanskej tábor a lidi na něm byli pro mě hodně zvláštní. Postupem času se mi to začalo líbit. Byli k sobě hodní, pořád se usmívali a hlavně byli stále upřímní. Nehráli na sebe divadlo, což mě hodně oslovilo. Tak jsem chtěl pozvat toho jejich Krista do svého srdce taky. Duch svatý začal pracovat a já se začal pomalu měnit. Začátky byli těžké, hlavně v kolektivu kluků z florbalu. Musel jsem si začít zvykat, že nebudu v centru pozornosti, když se kluci bavili o věcech jako je porno, sex, alkohol a nebo jen když někoho pomlouvali za zády.  Bůh to měl ale ve svých rukou a já mohl jít po maličkých duchovně růst. Výsledkem bylo, že jsem se nechal před třemi roky pokřtít :) mám i svůj oblíbený veršík, je to Efezským 2:9

  Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“