Ahoj, já jsem Filip a jsem blázen do všech sportů, co se odehrávají venku. Jestli sdílíš tuto vášeň, budeš u nás v týmu jako doma! Za svůj život jsem si prošel celou řadou sportovních kroužků a klubů. Začínal jsem v oddílu vodní záchranné služby, kde jsem se naučil plavat a lézt, během základky jsem si vyzkoušel tenis, florbal a akrobatickou gymnastiku a postupně mě začalo bavit objevovat další a další sporty. Tak pro zajímavost, dál jsem se dostal třeba k letnímu biatlonu nebo atletice. A jako takovou libůstku mohu zmínit skoky na lyžích, které jsem si jednou zkusil u kamaráda z Harrachova.

Postupnem času jsem dospěl k tomu, že sport je pro mě hlavně o zábavě a zážitcích. Bavilo mě sporty střídat a setkávat se přitom s přáteli. Mezi mé hlavní koníčky tak v současnosti patří všechny možné outdoorové sporty, kterým se můžu věnovat ve svém volném čase podle toho, na co mám zrovna čas a chuť. Kromě lezení je to taky kajak na divoké vodě, kolo nebo vysokohorská turistika.

Přestože je Multikemp letní záležitost, nemohu opomenout svou lásku k zimním sportům. Když napadne sníh, vyrážím rád na lyže nebo na běžky. Abych mohl na horách trávit víc času, udělal jsem si instruktorský kurz a v sezóně pracuji jako instruktor lyžování.

Od malička mám ke sportu vřelý vztah. Rodiči jsem byla vedena hlavně k tanci (jakéhokoliv druhu) a v patnácti letech jsem začala tíhnout k jeho akrobatičtější formě, a to pole dance. Pole dance jsem dělala čtyři roky a dostala se i na pár soutěží. Blbý ale na tom je, že celý svůj trénink strávíte v jedné místnosti, i když je venku hezky. V tomto období jsem začala postupně přičichávat k outdooru a lezení a zjistila jsem, že mě to baví mnohem víc, protože je tu mnohem jednodušší s nikým nesoutěžit. Komunita lezců mi přijde mnohem přátelštější a nikdo si na nic nehraje, můžete mít na sobě třeba oblečení z minulého století a všem je to jedno. Mám ráda, že je to sport, u kterého je důležitá síla i technika, že člověk při tom zapojí i svaly, o kterých neví, že existují, a že je to pro tělo velmi zdravý pohyb – hlavně pro záda. A nejlepší je, když vás vylezená skála odmění krásným výhledem! V létě také ráda chodím na ferraty a čas od času si zaběhnu orienťák. Kromě těch sportovních koníčků ráda hraji deskovky, chodím na kafíčka, podporuji slow fashion a zajímám se o ekologii. 

Rodiče mě ke sportu vedli už od úplného dětství. Třeba na lyžích jsem stál ještě dřív, než jsem uměl chodit. Sport byl pro mě vším a svůj život jsem se jím nebál zcela naplnit. Od dětství jsem hrál závodně tenis. Zimní měsíce jsem vyplňoval hokejem a přidal jsem si také karate. Lákaly mne ale i jiné sporty, a jelikož času ani energie nebylo dost, tak jsem postupně staré střídal za nové. Nějaký ten rok jsem tak dělal basketbal, volejbal, házenou, lukostřelbu, běh na dlouhé tratě, fotbal a lezení. Neměl jsem nikdy ambice se sportu věnovat profesně. Sport jsem vždy dělal pro radost ze hry a kolektivu lidí, s kterým jsem mohl trávit svůj čas.

Můj život nabral v jednu chvíli trochu nečekaný směr. Po úraze jsem na půl roku zůstal upoután na lůžko a v podstatě se mi tím zhroutil celý svět. Přišel jsem o všechny kamarády a nastal čas věci přehodnocovat. To byla doba, kdy jsem začal chodit do církve. Ze začátku kvůli novým přátelstvím, která pro mne neměla obdoby. Později jsem ale začal ve společenství věřících lidí nacházet i jiný rozměr. A tím byl vztah s Bohem. Postupně jsem Boha začal poznávat a časem jsem v něm objevil někoho, komu jsem chtěl podřídit svůj život. Nebyla to jednoduchá a přímočará cesta, ale postupně si mi dařilo odbourávat sobectví, které do té doby hrálo v mém životě prim.